Zdá se mi, že na Turecko se zapomíná. Země bují, jako by se probudila. Staví se, podniká, ekonomika jede čínským tempem a mám pocit, že v téhle zemi se NĚCO děje.
Istanbul trochu připomíná Prahu začátku 90. let. Některé domy právě opravené, jiné těžce ošarpané. V postraních ulicích atmosférické kavárny a přeplněné noční kluby, většinou s živou hudbou. Tedy, ne že by všechna istanbulská hudba za něco stála, zkouší to leckdo.... Občas kýč či klišé, ale stejně: tahle zdejší muzika mi většinou připadá opravdová.
Vše začíná na istanbulských ulicích. Light in Babylon je uskupení izraelské zpěvačky, kurdského bubeníka, francouzského kytaristy a tureckého hráče na zdejší cimbál santúr. Hrají všude možně, ale jejich hlavním sídlem se pro ně - stejně jako pro řadu dalších - stala Istiklâl Caddesi, hlavní ulice Istanbulu, jejíž okolí je plné barů s živou hudbou, od metalu po ska i tančících hroznů lidí přímo na ulici.
"Ulice je neutrální území. Spojuje všechny lidi a nezáleží na společenském postavení. Naše hudba oslovuje narkomana stejně jako chlápka s laptopem. Díky nám jsou si blíž. Někdy se dají do řeči a my se vytratíme. Musejí se s tou situací vypořádat sami," říká v dokumentu o unikátní současné turecké hudbě Crossing the Bridge muzikant další pouliční istanbulské kapely Siya Siyabend. Ve filmu se Alexander Hacke z německé skupiny Einstürzende Neubauten vydává hledat zajímavé hudebníky do istanbulských ulic a klubů.
Volně přeložený začátek asi takhle:
Nevědí vůbec nic, vědět nechtějí
Nevidí vůbec nic, vidět nechtějí
Mrkni na ty chudáky
Co si myslí, že jim patří svět...
V Crossing the bridge vystupuje i Ceza se svým hitem Holocaust. Jeho pojetí prý lidské ucho není schopné okamžitě vstřebat - a i hudební kritici se vzácně shodují, že jeho styl je opravdu... rychlý.
Rap je v Turecku dost populární. Sagopa Kajmer, který pochází ze severu země, se začal prosazovat na konci 90. let. Je průkopníkem odnože označované Pessimist Rap.
Istanbul, město, které nemá srovnání, písní o něm jsou desítky. Tady Istanbul podle skladatele a DJ Mercana Dede.
Hudba v Turecku, to je velký byznys. Několik hudebních stanic vysílá nepřetržitě – samozřejmě - hlavně pop, spoustu blonďatých hvězd a hvězdiček. K patosu je vždycky kousek, málokterá turecká skladba je veselá. Klasických textů o lásce jsou tisíce, i když některé milostné klipy mají něco do sebe.
K Sezen Aksu by měla na převýchovná hudební soustředění jezdit Helena Vondráčková. Média ji označují za královna tureckého popu, před nedávnem vydala nové album a v hitparádách se její písničky zařadily mezi hity o desítky let mladších konkurentek.
Zpívá i tuhle tureckou klasiku, kterou vám zahraje vyzáblý houslista a zazpívá osazenstvo ve stísněném klubu v postranní uličce u hlavní istanbulské třídy Istiklâl Caddesi.
A ještě dodávám pár odkazů na kurdskou hudbu, kterou mi doporučil jeden hudební fanda v kurdské oblasti Turecka. Je to jiná káva než turecká..
- Rojda
- Sahe Bedo
- Grup Seyran
